Louka posetá žlutými květy pampelišek je pro mě závan dětství. Nekonečné hry v lese. Běhání v trávě. Věnce ve vlasech. Opojná vůně jara. Copy až do půl zad. Stačí jeden pohled na rozkvetlou louku a všechno to zase cítím. A když jsem před lety začala zjišťovat, jaká další kouzla pampeliška umí, byla jsem uchvácena. Právě teď je ten nejlepší čas vyrazit na sběr a nechat se touhle zlatou krásou strhnout taky. Vaše bříška i chuťové buňky vám poděkují.
Taraxacum officinale
Tahle obdivuhodná rostlina je v naší společnosti ovšem považována za plevel. Konvenční zahradníci se předhánějí v radách, jak jí vyhnat z pěstěných trávníků a stěžují si na její neodbytnost. Přitom její regenerační schopnost je přesně to, co naše tělo potřebuje. Jedna rostlina pampelišky lékařské vytvoří za rok až 3000 semen a vyroste i z plátu kořene silného pouhý 1mm. Proto je tak obtížné ji vyplít, protože zpřetrhané kořeny dokáží znovu obrašit. Daří se jí v nížinách, přežije ale i vysoko v horách. Roste v celém mírném a severním pásu Evropy a Asie. Pampelišku najdete doslova na každém kroku. Na cokoli jiného než věneček ji ale sbírejte v čistém, pesticidy, splodinami ani psy nezaneřáděném prostředí.
Čím je tedy tak zázračná? Pampelišku můžeme spásat celou. Kořeny obsahují především inulin (polysacharid, nejvyšší obsah na podzim), dále v rostlině najdeme hořčiny, steroly, cholin, aminokyseliny, třísloviny, stopy silice, kaučuk, v mladých listech pak značné množství vitamínu C a taky karotenoidy a látky s fytoncidním účinkem (rostlinná antibiotika, pomocí nich se rostliny brání mikrobům). Z minerálních látek je významný zejména vysoký obsah manganu a draslíku.
Naprosto vynikající účinek má pampeliška na játra, pomáhá také při cukrovce a problémech se žlučníkem. Používá se jako součást žlučníkových čajů a povzbuzuje chuť k jídlu, působí i lehce močopudně. Odstraňuje také svědění kůže, vyrážky, užívá se i při žloutence, dně a revmatismu. Celkově tedy při chorobách, kdy je zásadní podpora látkové výměny, čištění krve a žaludečních šťáv. V antice se dokonce šťáva z pampelišek doporučovala jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůži. Stonky je možné žvýkat přímo čerstvé, nebo přidávat do salátů. Nálev z kořene a stvolů lze používat také jako tonikum na projasnění a osvěžení pleti. A jako mnoho jarního bejlí svou vitální silou dokáže bojovat proti únavě a celkové vyčerpanosti.
Jelikož ovšem nejsem studovaný fytoterapeut, ale bylinkářka-samouk, neodvažovala bych se někomu radit se skutečnou léčbou nemocí. Nicméně, pampeliška je vynikající podpůrný prostředek i pro ty, kteří žádné viditelné problémy nemají, a její konzumací si rozhodně nemůžeme ublížit. Proto vám tady sepíšu pár osvědčených receptů z mých oblíbených zdrojů.
Sněz pampelišku na sto způsobů!
Kořeny: čaj a káva
Pampeliškové kořeny vás možná překvapí svou mohutností. Chcete-li je sbírat, je potřeba je celé vyrýpnout, vytrhnutí moc nefunguje. Ideální doba sklizně je na podzim, kdy se do nich stahují na zimu živiny, ovšem i na jaře před rozkvětem je možné je využít. Kořeny se očistí od země, rychle opláchnou a nechají oschnout. Rozříznout je můžete podélně. Sušit můžete na vzduchu nebo v sušičce/troubě, ale pozor, teplota nesmí přesáhnout 50°C. Sušte pořádně, mají tendenci při nedosušení plesnivět. Sušený kořen se s praskotem láme, na lomu je bílý, uprostřed smetanově žlutý. Lze ho namlít a popíjet jako čaj (1 vrchovatá lžička kořene se přes noc vylouhuje ve 1/4 litru vody, druhý den povaří, scedí a pije na lačno). Čaj je hořký, med a citron ho zpříjemní. Také je možné ho upražit jako náhražku kávy, ve stylu čekankové. Čerstvé kořeny pampelišky se také dají nakrájet do salátu.
Listy: křupavé salátky
Listy je nejlepší sbírat brzy na jaře před rozkvětem, kdy rostlina dává sílu právě do nich. Pojídat je můžete jako součást salátu z dalších jarních plevelů, jsou mírně nahořklé a skvěle křupavé. Přidat je můžete i do tvarohových pomazánek nebo másla. Nám třeba skvěle chutnají v kombinaci s jablkem. Etnobotanik W. Dieter Storl zase doporučuje listy pampelišek na zahrádce překrýt tmavou folií nebo jakýmkoli poklopem. Tak se do listů nedostane hořké mléko, zůstanou bílé a svěží jako mladý hlávkový salát.
Poupata: pampeliškové kapary
Tenhle recept nás dostal do kolen. Nasbírejte si ještě nerozvitá poupata pampelišek. Omyjte, nechte oschnout a plňte do sklenice po vrstvách. Jednotlivé vrstvy prosypávejte solí a nakonec zalijte vrchovatě octem. Já používám jablečný, je to takové jemnější. Nechte uležet asi týden v lednici a pak sypte do salátů, na chleba a kamkoli, kde máte kapary rádi.
Květy: pampeliškový med
Poslední roky se jeho obliba opět šíří, a to je dobře! Já jsem svůj recept objevila u legendární rakouské bylinkářky Marie Treben. Je skutečně vynikající a dá se používat jako do čajů a limonád, tak třeba i do salátů či na chleba. Každopádně nečekejte hustý med, konzistencí se jedná spíše o táhnoucí se sirup.
Do jednoho litru studené vody nasypeme dvě vrchovaté dvojhrstě květů a pomalu zahřejeme do varu. Necháme vzkypět, hrnec odstavíme a necháme stát přes noc. Druhý den šťávu scedíme přes síto, necháme odkapat a květy dobře rukou vymačkáme. Do šťávy přidáme jeden kilogram přírodního cukru, půlku citrónu na plátky (pokud není bio, kůru oloupat). Hrnec postavíme na plotnu a slabě ohříváme tak, aby se tekutina odpařovala bez vaření. Sirup se nechá jednou či dvakrát vychladnout a tak zjistíme správnou hustotu. Nesmí být moc hustý, to by krystalizoval, ani moc řídký, to by kvasil.
Tak co, už se vám sbíhají chutě? Tak nečekejte a vyražte na sběr, tahle jarní královna se nikdy příliš dlouho nezdrží.
