Obléct, nakrmit, převléct, nakrmit, převléct... Takhle to s mimiňáky a batolaty chodí pořád dokola, den za dnem. Někdy mi přijde, že na mateřské mi tohle zabírá mnohem víc myšlenek, než bych si přála. Někdy tak půlku mozku, řekla bych. Skřítěnka už zase vyrostla z bodýček? A ta druhá z bundy? A co mám jako zase sbalit na výlet k jídlu? Joo, kdybych podlehla reklamě a olbřímí nabídce na dětském trhu, bylo by to snadné. Ale to já ne. A tak se s vámi podělím o další várku tipů na ekologicky i finančně šetrný přístup k péči o mrňata.
Ne, nebojte se, nebudu vás učit, jak ušít dítěti vlněnou tuniku na celý rok. Přeci jen se od doby železné, kterou s rodinkou občas oživujeme, leccos změnilo. I když inspirace pro šetrnější odívání je to vynikající. Nicméně jelikož se ukázalo, že ekobaby témat není vůbec málo, z jednoho jarního článku se mi stala třídílná série. V 1. dílu jsem se věnovala těhotenské a dětské výbavě a plínám. Kromě vlastních tipů jsem přidala i odkazy na zajímavé studie a trochu těch historických pramenů k archaickým metodám přebalování. Ve 2. dílu jsem se zas podívala na zoubek dětské kosmetice a podělila se s vámi o několik osvědčených receptů. No a v posledním kousku této minisérie se zaměřím na to, co mě na mateřské baví snad nejmíň: dětské oblečky a jídlo.
Hadříky sem, hadříky tam
Pro mimino přeci jen už dnes nestačí pár košilek a kožešina či deka na zabalení. A tak jsou obchody a eshopy nacpané tunami miniaturních bodýček a tričíček, mnohdy za několik stovek, z kterých kojenci vyrostou doslova za pár týdnů. Jestli se trochu zajímáte o problematiku fast fashion, určitě víte, že na každý bavlněný kus oblečení padne ohromné kvantum vody (u dospělého trika je to cca 2700 litrů). Konvenční bavlna se také masivně prolévá pesticidy, látky se dále barví směsí toxických barviv a pracovní i mzdové podmínky šiček oděvů z třetího světa v nadnárodních korporacích jsou naprosto zoufalé. A ještě ke všemu se v duchu současného greenwashingu mnoho z takových kořistnických firem začíná tvářit, jak jsou děsně eko (viz např. kolekce H&M Conscious, více třeba v článku Tomáše Hajzlera tu, nebo ve skvělém podcastu Fashion Session tu). No co si budem, nejsou. A tak jsem se rozhodla, že byť dětské hadříky z takových řetězců jsou děsně roztomilé, nechci svými penězi takové zacházení se zdroji a s lidmi podporovat.
Naštěstí tu máme, ano, hádáte správně, druhou ruku! A tak mám komplet mimiňácké hadříky na Beátu poskládané z věcí po skoro tříleté Thee, popůjčované od kamarádek a něco málo z Vinted. Právě ty nejmenší věci, co nosila Thea, jsem taky nechala kolovat kamarádkám, a s nimi se mi pak vrátilo i dalších pár praktických kousků po jejich dětech. I Thee teď už oblečky kupuju téměř výhradně na Vinted a v sekáčích (s pár rostoucími výjimkami od jihočeských firem Unuo a Little Angel, které doporučuju všema deseti, a s výjimkou bot), a k brouzdání na Vinted jsem strhla už i moji mamku. I když samozřejmě jako správné babičky občas obdarovávají vnučky i novými kousky. Je ale skvělé, že si dávají záležet a vybírají kvalitní a šetrněji vyrobené kousky. Jinak z druhé ruky seženete vlastně úplně všechny značky, na které si vzpomenete, a mnohdy v perfektním stavu. Za sebe doporučuju bodýčka a mikiny z Tchiba a pyžámka z Lindexu. Ty i po několika dětech vypadají stále výborně a mají většinou i certifikát GOTS. Stačí si na Vinted nastavit filtr na značku, případně prohledávat různé swapové a bazárkové skupiny na Facebooku. Sehnala jsem tam takových věcí dost a ještě je i po svých dvou dětech prodám. Co naopak nedoporučuju, jsou třeba levná bodýčka z F&F nebo Pepca. Na Theu jsem v F&F neuváženě při rychlé potřebě koupila pár bodýček a pyžámek nových, a obzvlášť z body byly po pár měsících nošení seprané žmolkovaté hadry.
Konvenční bavlna se masivně prolévá pesticidy, látky se barví směsí toxických barviv a pracovní i mzdové podmínky šiček v nadnárodních korporacích jsou naprosto zoufalé.
Prima jsou taky různé bazárky a swapy. To si člověk může aspoň všechno pěkně osahat a zároveň se zbavit i svých věcí. A pak je tady ještě jedna velmi zajímavá platforma, s kterou zatím ovšem nemám osobní zkušenost. Je to online půjčovna dětského oblečení Ebuu.cz. Oblečení i dětskou výbavu si tam můžete buď na několik měsíců zapůjčit, nebo koupit a pak znovu odprodat. Platformu založila Kristýna Farkašová s vizí šíření udržitelné péče o děti boje proti klimatické změně a stal se z ní velký hit. K tématu novorozenecké výbavy a potřeb pořádají také workshopy.
Další možností, jak ušetřit a přesto mít pěkné věci, je ušít si je. Můžete si přesně vybrat vzor i materiál, a když zvolíte dobrý střih, i malému dítěti kousek může sloužit celkem dlouho. Já jsem takhle Thee ušila třeba softshellovou bundu a nosila ji od osmi měsíců do dvou a čtvrt let (jo, byla jí nejdřív "krapínek" větší). Pak několikery tepláčky, čepice, čelenky, mikinu, a babičky se přidaly s merino tričky (tam vidím úsporu asi největší, zvlášť pokud seženete metráž v akci), kalhoty a šaty. V poměru cena/kvalita se šití tedy vyplatí, zvlášť protočíte-li kousky na další děti. Ale z hlediska zero waste tak přesto vzniká nový odpad. Nejlepší je tedy šít jen to, co se opravdu jinak za rozumnou cenu sehnat nedá, nebo upcyklovat staré látky. Moje mamka už takhle například našila Thee několikery kalhoty ze starých manžestráků a tátových tepláků. Na písek a do lesa ideál.
Chcete-li to dělat udržitelněji, holt to nějakou tu práci a čas stojí.
Svačinky bez odpadu?
Na začátku je to pohoda. Tedy když má člověk štěstí a může kojit. To je pak zero waste svačina sbalená na cestu stále k dispozici. Ale jak se dítě začne dožadovat dalších laskomin, začíná pro každou "ekomatku" pořádná výzva. A toho se samozřejmě chopil trh, a zaplavil svět přehršlí příkrmů, instantních kaší, sušenek, křupek, tyčinek, ovocných kapsiček, hotových obídků v plastu, granulovaných čajů a dalších výmyslů. Ono co si budem povídat, je snadné jít, a nakoupit zásobu hotových jídel. Protože chcete-li to dělat udržitelněji, holt to nějakou tu práci a čas stojí. Ale protože já jsem na nějaké dlouhé vaření a pečení kůže líná, vypracovala jsem si určitý systém, jak zdravě nasytit malé dítě s minimem odpadu a netrávit v kuchyni denně hodiny. Tak tady je pár tipů, jak nahradit konvenční svačinky těmi domácími, z primárních surovin, s menšími náklady a ekologickou stopou.
Kapsičky rulzzz!
Taky vás někdy zarazila cena ovocných kapsiček, které na obalu deklarují "celé jedno jablko"? Pokud hledáte bio kvalitu, většinou se šplhá ke 30 Kč, s tím, že obal po dvouminutovém vysosnutí batoletem letí do ko. Jestli se ale přesto nechcete vzdát rychlé sváči do ruky, kterou dítě sní samo, ideální jsou znovuplnitelné kapsičky. Já koupila před dvěma lety v DM tyhle Papoo (6 ks za 169 Kč) a dvě z nich máme doteď. Hodit ingredience do mixéru a kapsičku naplnit zabere pár minut, navíc si je naplněné kapsičky můžete i zamrazit do zásoby. Navíc mě to aspoň nutí udělat toho víc a dopřát si zdravou sváču taky. U nás se osvědčily následující kombinace:
jablko, mrkev, banán (samostatně nebo v různé kombinaci)
jablko, mrkev, arašídové máslo
banán, jogurt
letní ovoce v jakékoli kombinaci
samotný jogurt či tvaroh
+ jakákoliv kombinace ořechů (od patřičného věku při vyloučení alergií, samozřejmě)
Jen je potřeba kapsičky důkladně vymývat, ať vydrží co nejdéle.
Příkrmy ve skle
Ty jsou třeba na delší výlety a cesty vlastně docela fajn, některé bio nejspíš kvalitnější, než když vaříte příkrmy z běžné stříkané zeleniny. Já jsem takhle občas kupovala dmBio, které jsou cenově dostupnější, a skleničky si schovávala. Pak do nich můžete připravovat vlastní jídla a přesnídávky. Fajn je sehnat si kvalitní zeleninu od nějakého blízkého farmáře (tady na jihu máme třeba Sady sv. Prokopa) nebo ze zahrádky od známých či příbuzných. Nám v tomhle pomáhá babička a doteď připravuje skvělé ovocné přesnídávky. Jen je potřeba hlídat si správně zavaření. My jsme na jaře dělali várku jablečných, nějak jsme to uspěchali, a čtyři chytly plíseň. Málem jsem to obrečela. No dobře, ne málem, ale svádím to na šestinedělí.
Na kaši
Nejdřív jsem taky podlehla kouzlu instantních kaší, ale pak jsem si říkala, že přeci musí být jiná cesta. A tak jsem Thee dávala k večeři většinou zeleninové polévky s nějakou zavářkou typu kuskus, rýže nebo těstoviny (navařeno ve velkém do mrazáku, to je pak nejrychlejší večeře), a k snídani stejnou ovesnou kaši, co nám. Jen jsem ty vločky vždycky pomlela na prach a povařila ve vodě/mléce, později pak přidala i mleté ořechy a semínka. Vločky kupujeme převážně na váhu (ovesné 65 Kč/kg v bio kvalitě) a ovoce navrch taky obaly nepotřebuje. A z kila vloček navaříte sakra hodně batolecí kaše!
Když dojde mlíko
WHO doporučuje kojení minimálně do dvou let věku. To ale dnes vydrží málokdo. Po 14 měsících řeklo moje značně pohublé a zesláblé tělo dost a mléčný bar zavřel. Naštěstí to Thea vzala v pohodě, ale bylo mi jasné, že něčím ty živiny z mléka nahradit musím. Pročetla jsem množství článků a studií a došla k závěru, že ač jsem zastánce přirozené stravy, kravské mléko je tomu mateřskému přeci jen dost vzdálené (podrobně shrnuto např. tu). Kravské mléko má o polovinu méně sacharidů, které to mateřské činí energetickým a dodávají také funkci prebiotik, naopak má třikrát více bílkovin, které batolecí ledviny ještě zatěžují. Mateřské mléko navíc obsahuje další látky podporující imunitu lidského mláděte, které kravské mléko ze své podstaty nemá. Tak jsem tedy hledala přechodnou alternativu, která by nesmrděla po rybím tuku, nechutnala uměle a zároveň byla bezodpadová. Nakonec jsem dala na tip kamarádky a vybrala Kendamill. Není zrovna levný, rozhodně ne lokální, ale má kvalitní složení, skvělou chuť a navíc boží velké plechovky, které teď využíváme na bezobalové nákupy rýže, těstovin, mouky nebo vloček. Myslím, že s malou Beátou to bude podobný vývoj. Kojit ji sice chci co nejdéle, ale cítím, že dva roky to neutáhnu. Thee po druhém roce už ale dáváme normální plnotučné mléko. A jaká byla naše radost, když nám kamarádka doporučila blízkou farmu Vlkov, kde mají totálně nebesky lahodné bio mléko ve vratném skle za 25 Kč!
Zobání do ruky
Zkoumali jste někdy složení batolecích a kojeneckých sušenek? Já teda jo. A hodně mě to překvapilo. U mnoha z nich (a to i u "renomovaných" značek) je hned na druhém či třetím místě ve složení cukr. U těch lepších a naoko zdravějších je to pak třeba agávový sirup. O palmovém tuku ani nemluvím. Proč bych ale měla roční dítě krmit slazenou moukou, ještě za docela dost peněz, a se spoustou zbytečných obalů? Stejně tak jsem rezignovala i na křupky, protože to nikdy neskončilo u jedné a batole nacpané křupkama je sice utišené, ale pak už se mu moc nechce do normálního jídla (aspoň Thea to tak měla). Navíc, je to další porce obalů.
Nezbývalo tedy než vymyslet si alternativní svačinky, které jsou ready to go, výživné a navíc oblíbené. Tak tady jsou ty naše srdcové:
Křížaly - jednou za čas koupíme z farmy pár kilo biojablek, oloupeme (ze slupek se dá udělat třeba jablečný ocet) a nasušíme. Nosím je v batohu všude s sebou a fungují jako skvělá alternativa křupek a dalších žužlátek. A já je ujídám taky.
Sušené švestky - hned na druhém místě po křížalách, jen dávkujeme vzácněji. Za prvé kvůli sezónnosti (tzn. že až dojdou, nebudou), za druhé kvůli vysokému obsahu vlákniny a mírné projímavosti.
Ovocné pergameny - to je vlastně taky sušené ovoce, ale v jiné formě. Ideální jsou jablka, rybíz, špendlíky, nebo různé kombinace i s bobulovinama. Asi bych to ale nezkoušela z úplně vodnatých druhů. Čerstvé ovoce se rozmixuje na kaši, rozprostře na pečicí papír (zde jsem alternativu zero waste tedy zatím nenašla, má někdo tip?), a usuší v troubě/sušičce/teplém suchém místě). Pak se to sloupne a sroluje. Thea jim říká "lolky". Je to neskutečně šťavnatá, výživná a vlastně i celkem sytá sváča. A třeba ty špendlíkové mi svou kyselostí a žvýkavostí připomínají kyselé rybičky, které děti milujou. Letošní podzim jich musím udělat minimálně třikrát tolik, co loni. Ať taky zbyde na maminku!
Slunečnicové sušenky - tohle je absolutní pecka, kterou jsme si zamilovali i my. Rychlé, výživné, akorát do ruky. A dají se zamrazit a pak jen sbalit a jít. Recept mám z úžasné kuchařky Little Green Kitchen a najdete ho tu. Já jen nahrazuji javorový sirup medem od místního včelaře a dávám ho méně. Ze sušenkového nebe bych ještě vyzdvihla klasické máslové sušenky, které se dají upéct úplně bez cukru a z různých kombinací mouky. A babičky pak mají své recepty na různé mrkvové či ovesné.
Tohle bych nazvala sladinkové TOP 5. Musím říct, že mi dělá radost, že Thea se jako pamlsku dožaduje křížal nebo sušeného ovoce, oči jí rozzáří lyofilizované maliny na jogurtu nebo slunečnicové sušenky. Samozřejmě ji nadchne i cokoli jiného (zvlášť je-li to svačinka nějakého kamaráda), ale za základní normu a běžnou sváču považuje to, co má doma. A to je fajn. Ušetříme tak hromadu obalů i peněz a vím, čím ji krmím. Ale samozřejmě ji nechci držet mimo realitu. Takže občas jí už klidně dám kousek čokolády, bez které bych mateřskou rozhodně nepřežila, nebo kousek svátečního dortíku z kavárny. Protože je mi jasné, že až přijde do školky, mohla by své preference dost přehodnotit.
A to je konec, přátelé. Tedy pro mě ne, pro mě je to nikdy nekončící cesta zkoušení a hledání alternativ toho, co nám běžná společnost podsouvá jako "normální". Pokud jste na téhle cestě taky, budu ráda, když mi o tom napíšete a nasdílíte třeba i vaše typy a vychytávky!
