Jestli máte z mého blogu pocit, že jsem šílená ekolesana, co si vyrábí i parfém, tak teď vás určitě potěším. Nejsem! Kosmetiku sice vyrábím ráda, ale taky si moc ráda nějakou kvalitní pořídím. Kosmetické vychytávky jsou takovou mou každodenní drobnou radostí v chaotickém životě pracující dvojmámy. Každá z nich prošla ale pečlivým výběrem a zvážením, zda ji opravdu potřebuji. Protože když už to neumím nebo nechci vyrobit a musím za to platit, mělo by to splňovat má náročná očekávání. Tak jsem si řekla, že když s vámi sdílím praxi našeho low waste šetrného přístupu k životu, podělím se s vámi i o tenhle jeho holčičí aspekt.
O tom, proč se vyhýbat kosmetickým produktům nabytých toxickými složkami, jsem už psala ve svém článku o mimiňácké péči a kosmetice nebo taky o naší nízkoodpadové domácnosti tu. Které složky konvenční kosmetiky jsou ty vůbec nejzákeřnější si můžete prostudovat třeba taky v přehledné infografice tady. Ale jestli čtete tenhle článek, nepochybně to sami dobře víte. Takže volba je jasná, i pro sebe kosmetiku ryze přírodní. Protože co si dáme na tělo, dáváme i do těla, a to máme jen jedno. Tak o něj pečujme. Jak se ale neztratit v tom množství přírodní kosmetiky, co se na nás sype?
Nejdřív se tedy pojďme podívat na to, co to vlastně přírodní kosmetika je. Určitě jste si všimli, že poslední dobou na vás reklama na "kosmetiku blízkou přírodě" skáče na každém rohu. Greenwashing jak prase, přátelé! Jeden aktuální příklad za všechny. Globální velmož Rimmel naskočil na zelenou vlnu a přišel s novou řadou kosmetiky Kind and Free. Že to určitě bude bez všech chemií a děsně friendly k přírodě i vám? Hm....ne. Tak třeba make-up Kind and Free se pyšní marketingovými hesly:
"Náš první čistý make-up, který funguje. Bez kompromisů. 100% veganský a vyrobený s láskou ke zvířatům. Bez parfemace, minerálních olejů a složek živočišného původu."
Pak si ale přečtete složení. Ono není těžké mít veganskou kosmetiku, když většina složek vzniká chemicky v laboratoři. A rozhodně ne všechny jsou čisté jak lilie. Hele je. Třeba Methicone a Dimethicone, bratři silikoni. Vytváří na pokožce špatně smývatelný film, pleť nemůže dýchat a je mnohem náchylnější k akné. Navíc někdy bývají z výroby kontaminovány rizikovými nečistotami. Takže si mažete špatnou pleť make-upem, abyste pupínky zakryli, a ono jich je čím dál tím víc. Divné, že? A co třeba tady kámoš ethylhexyl methoxycinnamate? UV filtr, který je na základě studií podezříván jako hormonální disruptor, autor alergií a taky negativní prvek ve vymírání korálových útesů. Jak čisté. Jo, a taky proniká do mateřského mléka. Ňam.
Jak je tohle možné?
Pojem přírodní kosmetika totiž vůbec nic neznamená a není legislativně zakotven.
Takže se může cokoli tvářit jakkoli a dokonce si dávat na obaly líbivá přírodně se tvářící kolečka s pacičkou, kočičkou nebo lístečkem, jako že jsou děsně eko. Co ovšem zakotveno je, a výrobci to rozhodně obejít nemohou, jsou certifikáty. Těmi se řiďte, chcete-li skutečně čisté produkty. Nejběžnější jsou Natrue, EcoCert a CPK a CPK Bio. Jejich přehledy a rozdíly najdete na mnoha místech webu (hezky zpracováno třeba na Netoxické domácnosti tu). Ne že by se i mezi nimi výjimečně nenašly pochybnosti, lepší systém záruky pro přírodní kosmetiku však zatím není.
Moje kosmetická rutina
Dneska vás však nechci příliš mořit teorií, ale podělit se o tipy, které se mně osobně osvědčily. Zdůrazňuju ovšem tu osobní rovinu, co funguje mě, logicky nemusí fungovat vám. Nekamenujte mě tedy, budete-li něco testovat a ono to nevyjde!
Vytáhla jsem si z koupelny všechnu svou kosmetiku, kterou používám. Část je moje vlastní výroba, část koupená, převážně od malých českých značek. To mi totiž dělá radost, když už něco kupuju, snažím se primárně hledat na českém trhu. A když to není spotřební zboží, chci aspoň, aby to vydrželo věky. A nechci toho moc. Ono i v té přírodní kosmetice se teď tlačí tolik zbytečností (peeling na rty???jakože cože?), že člověk musí k nákupům přistupovat kriticky a s rozumem. Tak kde začít? Třeba mytím.
Na vaně
Tam mi vždycky stojí tuhé mýdlo, tuhý šampon a holítko. Tuhé produkty jsme začali kupovat asi před pěti lety kvůli tomu, že se dají sehnat bezobalově nebo jen v malém papíře. Nakonec jsme si je ale zamilovali kvůli jejich kvalitě a funkčnosti. Zakotvili jsme u mýdel z rodinné ruční výroby Mydlovar. Byla to láska na první čuchnutí, a co teprve, když jsem se s ním prvně namydlila. Neskutečný pocit. Jejich mýdla obsahují takové suroviny jako bambucké máslo, mandlový olej, jíly nebo opojné esenciální oleje (třeba tohle krásné dokonce magnoliový) a barvené jsou rostlinnými pigmenty. Mé srdce přírodní barvířky plesá! A má pokožka taky. S dávnými roky, kdy jsem používala lacinné sprcháče z drogerky a kůži měla samou šupinku, se to vůbec nedá srovnat. A ony i ty finance jsou relativní. Takováhle kostka mýdla za cca 150 Kč mi vydrží klidně 5 měsíců a nepotřebuju k ní vůbec žádný tělový mlíko nebo cokoli, protože to moje kůže po takovémhle mýdle vůbec nevyžaduje.
Šampuk už asi tři roky používám od slovenské značky Kvitok, je to Ylang-ylang. Překrásně voní a vlasy jsou po něm hebké a snadno se češou. Když si hlídáte, aby neležel ve vodě, vydrží taktéž neskutečně dlouho. Dobrou zkušenost mám ale i s další slovenskou zero waste značkou Ponio, jejichž šampuky se dají běžně dostat v bezobaláčích. Já měla nejradši ten zelený, kopřivový. Speciální péči pak vlasům občas dodávám vlastním bylinným macerátem v jablečném octě (návod tu, náklady mizivé), na jaře pak kopřivovými odvary. Výsledek zaručen.
A pak holítko. Je zlatý, krásný, žejo? Našla jsem ho u našich na chatě, holil se s ním kdysi můj děda! Vypulírovala jsem ho jedlou sodou a octem, dávám do něj klasické žiletky Astra (5 ks za 35 Kč), a jak mi na talířku po pratetě zdobí koupelnu!
Takže než utratíte majlant za ty nový designový, prohledejte prarodičům skříňky, jo?
Na pečující poličce
Tady jsou moje DIY produkty, na které jsem vám už dávala návody v minulých letech. Najdete je v sekci zero waste tipy tu. Naprosto nepřekonatelný Zimní krém na ruce, který i při mém neustálém hrabání se v hlíně nebo přepírání dětských plín a fleků na bodýčkách dokáže ruce udržet hebké a bez prasklin. Pečující balzám na rty, který si dělám i v tónované variantě. Aromaterapeutický roll-on, který si míchám z mandlového oleje a esenciálních olejů. Momentálně tam mám směs mandarinky, ylang-ylang a kapky levandule. Po probdělé noci s nespavými dětmi úplná spása na duši. A když jdu jó do společnosti (rozuměj, v životě matky třeba úřad nebo pracovní schůzka), navoním se parfémovou vodou Juniper Lane z DM. Do jaké míry je skutečně 100% přírodní, jak se tváří, si netroufám odhadovat, nicméně můj citlivý nos nedráždí a nevyvolává potřebu to ze sebe ihned smýt, jako klasické parfémy. Byly doby, kdy jsem měla i svůj okouzlující niche parfém L´Artisan Parfumeur, který se taky vyhýbá chemickým koktejlům, takový luxus však na mateřské (bohužel) nepotřebuju.
Mandlový olej, z kterého míchám roll-ony, mám i v ozdobné lahvičce s kapátkem (lahvičku seženete na Ekokoze za 19 Kč) používám i na odlíčení očí. Mám pratelné bavlněné tamponky (sadu 20 ks mám už asi pět let), jeden vždycky namočím teplou vodou, kápnu olej a řasenka je dole raz dva. Teoreticky takhle bude fungovat jakýkoli olej, bacha na to ale. Některé fakt štípou do očí, takže mandlový, vhodný i pro citlivou pleť, je za mě dobrá volba. Kupuju Pukky Nature ve vratné lahvičce u nás na Scuku, 100 ml v bio kvalitě stojí 120 Kč. Vydrží mi měsíce, a přidávám ho i do svých vlastních výrobků a bylinných macerátů. Stejně tak to dělám i s růžovou vodou, kterou od mám stejné značky ve stejných vratných lahvičkách. Tu používám v krásném skleněném upcyklovaném rozpračovači po růžové vodě od Purity Vision. Večer a ráno si s ní čistím obličej.
Pro hlubší čištění jednou za čas smíchám růžovou vodu s pár kapkami oleje a lžičkou kosmetického jílu, natřu, po pěti minutách smyju a pleť úplně září. A teď, kdy mi kojení pleť už docela drancuje, jsem si oblíbila tvarohovou masku. Jakože lžička tučného tvarohu, lžička medu. Natřít, oblíznout, po asi 15 minutách smýt. Hotový hydratační zázrak!
Co bych si ale rozhodně sama nemíchala je pleťový krém. To je fakt vyšší dívčí. V zero waste kruzích se hodně doporučují pleťové oleje, mojí pleti to ale nedělá dobře. Taky už mi není 20 a krém, který s tím umí pracovat, se hodí. Po několikaletém testování jsem konečně našla ten svůj, který mi pleť nevysuší (protože i přírodní kosmetika se někdy konzervuje alkoholem, a ten na obličejí umí nadělat slušnou paseku). A dokonce si poradil i s vykojenými vráskami a pytli pod očima. Ač jsem těmhle slibům nikdy nevěřila, tak Havlíkova apotéka mi ukázala, že to jde. Mají totiž neskutečně našláplé složení a tým vědců, kteří dokáží z přírody extrahovat ty nejúčinnější látky. Jejich krém Milovaná žena mi úplně rozzářil můj nevyspalý obličej a odstranil všechno to pnutí a suchost čela a tváří, kterých jsem se předtím nemohla zbavit. A oční krém Krásná zahradnice byl zas první v životě, který mi viditelně zesvětlil kruhy pod očima a vyhnal napuchlé otoky. A co při nejhorších nocích nezvládne krém, zvládne růženínový váleček. Ledově vychlazený na masáž ráno, vodou ohřátý večer. Půl minuty pokaždé, to je vrchol mé mateřské péče!
Tady je ale třeba zbystřit a zapnout minimalistickou kontrolku. Jak člověk vejde do takového obchodu, je zavalen všemi těmi must-have krémíčky a maskami.
Třeba právě Havlík má těch produktů vážně kotel, od krémů přes tonika až po řadu 77 (!) pleťových masek. Všeho moc škodí. Myslím, že při dobře zvolené péči si lze vystačit s málem.
Líčící košíček
Tady je to snadné. Korektor, řasenka, tužka na obočí. Pak v kabelce můj vlastní tónovaný balzám a jedna rtěnka, kterou už mám přes rok a používám celkem výjimečně. Korektor i řasenka jsou výsledkem dlouhého pátrání. Klasické drogerkové Alverde mi vůbec nefungovaly. Jelikož řeším i co nejnižší míru obalů, našla jsem nakonec francouzskou bio kosmetiku Couleur Caramel. Korektor je v papírovém obalu a jeho konzistence i výdrž je excelentní. A řasenka? Na tu už jsem pěla ódu na Instagramu. Složení i výkon jsou na takové úrovni, že jsem tentokrát přimhouřila obě své šetřivé oči a nedám na ni dopustit. A ten design, žádné řvavé megalomanské tuby, čistá bílá elegance. Top strop. Poslední je tužka na obočí, klasická Alverde dřevěná ořezávací. Minimum odpadu, minimální náklady, efekt tak akorát.
Hon za funkčním deodorantem
Na závěr jsem si nechala věc zcela nepostradatelnou. Najít přírodní deodorant, který by fungoval a nevytvořil v podpaží kyselý odér bylo jako hledat svatý grál. Neočekávala jsem nemožné, deodorant na rozdíl od antiperspirantu nebrání pocení, měl by ale aspoň trochu omezit přirozený závan potu. No a většina z těch, co jsem v minulosti testovala, ho, řekla bych, jen zesílila. Každopádně zpět ke klasickým antiperspirantům typu Rexona jsem se vrátit nechtěla, i když fungují na jedničku. Ale ze vší té kosmetiky jsou snad nejhorším koktejlkem. Který si navíc natíráme do podpaží, kde je pokožka citlivá a nejvíc dýchá a vstřebává. Tak schválně, podívejme se na složení téhle lahůdky: Rexona Maximum Protection Confidence. Do jednotlivých položek jsem vám vložila rovnou odkazy na hodnocení látky. Je to síla. Většina složek jsou silikony, ropné deriváty a potenciální alergeny:
Cyclopentasiloxane, Aluminum zirconium tetrachlorohydrex GLY, Dimethicone, Cera microcrystallina, Paraffin, Parfum, Silica, Sodium starch octenylsuccinate, Maltodextrin, Hydrolysed corn starch, Dimethicone crosspolymer, BHT, Alpha-isomethyl ionone, Benzyl alcohol, Benzyl cinnamate, Benzyl salicylate, Butylphenyl methylpropional, Cinnamyl alcohol, Citral, Citronellol, Coumarin, Eugenol, Farnesol, Hexyl cinnamal, Hydroxycitronellal, Isoeugenol, Limonene, Linalool
Co mě ale nejvíc překvapilo, je Butylphenyl methylpropional. Látka, která je po dlouhém zkoumání od 1. 3. 2022 klasifikována jako toxická pro reprodukci a jejíž používání by mělo být zakázáno.
A my se divíme, že křivka neplodnosti a rakovin stále stoupá. Ani snad nebudu psát o již zakázaném biocidních konzervantu triclosan, který byl původně vyvinut jako herbicid, aby dlouhé roky byl součástí deodorantů, zubních past i obalů potravin. Ach jo. Stojí nám to voňavé podpaží za to?
Další velmi diskutovanou složkou deodorantů je též aluminium, hliník, který se používá i v přírodní kosmetice. Jeho karcinogenní a toxické účinky jsou stále předmětem odborných studií, takže zorientovat se ve výsledcích výzkumů není snadné. Jelikož přistupuju k výběru kosmetiky možná až hyperkriticky, vlastní zkoumání mě dovedlo před lety až k mladé a nesmírně zdatné chemičce Anetě, která založila značku přírodní kosmetiky Biorythme. Právě hliník v deodorantech jí nedal spát, její podrobné články založené na vědeckých studiích si můžete přečíst na jejím blogu tady. Tak dlouho se snažila vyvinout přírodní produkt, který by nebyl na bázi hliníku a zároveň skutečně fungoval, až se jí to podařilo. A deodoranty Biorythme se rychle staly legendou. Já jsem jako první před lety měla Růžovou zahradu, když ale Aneta vyvinula deodoranty bez sody (která může citlivou kůži trochu dráždit), úplně jsem jim propadla. Deoš V cukrárně je prostě láska, navíc v papírovém obalu, s jehož výběrem a co nejmenší ekologickou stopou si Aneta dala strašně práce. Sladkoovocná vůně se mi ani po roce a půl neomrzela a i když ho použiju jen ráno, až do večera nemám problém, a to se většinou nezastavím (k tomu ještě doporučuju nosit přírodní materiály, protože jsem na vlastní kůži zjistila, že v syntetickém oblečení se člověk nejen víc potí, ale taky víc smrdí). A teď mrkejte na to složení:
kakaové máslo, oxid hořečnatý, kukuřičný škrob, nebělený včelí vosk, mandlový olej, rostlinný ester kyseliny citronové, zinc ricinoleate, 100% přírodní parfém, pravá vanilka, gerániový EO, levandulový EO, palmorůžový EO, EO kopaiva, zázvorový EO, slunečnicový olej, vitamin E, Citronellol*, Geraniol*, Phenethyl Alcohol*, Citral, Linalool*, Limonene* (*přirozené složky obsažených vůní)
To je prostě pecka. Co vím, tak hodně chválené jsou taky deodoranty už zmíněné slovenské značky Kvitok, za mě ale co do výkonu s Biorythme nesrovnatelné. A ano, V cukrárně možná stojí o 160 Kč víc než ona Rexona, ale taková částka řekla bych za vlastní tělo stojí.
Minimalistické koupelně zdar!
Abych nezapomněla, krom toho, že taková kosmetická výbava je šetrná k tělu i přírodě, taky dost dobře vypadá v koupelně. Nikde netrčí žádné barevné nápisy, plastové lahvičky, nic. Taky mnohem míň práce při úklidu, žejo. A téměř nulový odpad k vynášení. Myslím, že by se to určitě dalo ještě zredukovat, mohla bych se přestat trochu líčit, nevonět se... vždycky je kde ubírat. Ale zas zero waste a minimalismus nerovná se asketismus, ale hledání rovnováhy v tom, co člověk skutečně potřebuje a dělá mu užitek.
Tím bych tenhle svůj exkurz do světa beauty blogerek zakončila. A závěrem přidávám pár tipů na české značky (pro přehled i v článku zmíněné), které ráda sleduju a jejichž výrobky i filozofie jsou mi blízké. S některými z nich zatím kvůli své DIY posedlosti nemám zkušenost, ale jsou takovým pěkným wishlistem, ze kterého mě mí blízcí občas k Vánocům či narozeninám těší nebo z kterého naopak naděluji já. Sem dávám weby, profily vám nalinkuju do výběru stories na svém Instagramu:
Biorythme
