Přemýšleli jste někdy, jak moc (málo) toho k životu potřebujeme? A co teprve taková mimina? Jelikož aktuálně mám doma druhé, tuhle otázku si kladu celkem často. Nejen z pohledu moderní "ekomatky", ale jak je mým zvykem, i z pohledu archeoložky. I díky tomu se mi daří všechny ty mimiňácké rádobynezbytnosti čím dál tím víc redukovat. A když už s vámi sdílím naši cestu za udržitelnějším životem, podělím se i o tuhle její podstatnou část.
Jestli máte nebo plánujete děti, praktické tipy, které s vámi ve dvou dílech tohoto článku chci sdílet, by se vám mohly hodit. Pokud se tedy, stejně jako my, snažíte dospět k udržitelné domácnosti (o tom, proč nám to za to stojí, se dočtete tu).. Protože tlak současné konzumní společnosti (a hlavně agresivního marketingu a sociálních sítí) na to, co všechno pro děti potřebujeme, je obrovský. Všechny ty jednorázovky s obrázky, kvanta dětské kosmetiky, barevně sladěné dudlíky, značkové hadříky, trendy hračky, luxusní kočárky, houpátka, instatní kaše, zdravé kapsičky a další suprcool vychytávky, bez toho si nejedna instamatka nedovede mateřství představit. Ale jak takovou péči zvládaly ženy třeba v pravěku? Inu, vystačily si s tím, co jim poskytla příroda a šikovné ruce. Jinak bychom tu nebyli.
A tak se k tomu snažím přistupovat podobně šetrně. Je to cesta, na které se pořád učím a hledám. Ale myslím, že po dvou letech na mateřské v kombinaci s vášní pro zerowaste mám pár tipů, kterak i s miminem šetřit přírodu, čas i peněženku. Protože není většího omylu, než že udržitelný životní styl je výsadou bohatých. Naopak! Ale pojďme pěkně popořádku, on ten tlak na spotřebu vlastně začíná už před porodem...
Těhotenská výbava
Ach, těch reklam na krásné těhotenské oblečení, co mi začaly sociální sítě a weby nabízet po tom, co jsem si stáhla těhotenskou aplikaci. Ale proč bych si za spoustu peněz kupovala něco, co reálně využiju pár měsíců? V tomhle to byla velká paráda třeba v době železné, které se věnuju v rámci living history. Ženy nosily šaty typu peplos, u kterých stačí v těhotenství povolit opasek a po porodu ho zase utáhnout. A tak jsem to řešila stejně. Pořídila jsem si jednu novou volnou mikinu od mé oblíbené české značky Jakomáma, kterou budu nosit dalších pár let, a jedny nové teplé a pohodlné legíny s měkkým pasem od Lelosi, které jsem do porodu v podstatě nesundala a zároveň i nadále jsou pohodlným kouskem v šatníku. Dál jsem na zimu pořídila jedny volné flísové šaty na ven za 200 Kč na Vinted (ty se budou hodit každou zimu), a střídala to s jedinými těhotenskými šaty z prvního těhotenství. Na Vinted jsem taky sehnala čtyři těhotenská trika na doma, které už jsem tam i stihla zase hned prodat. Zimní bundu se mi nechtělo shánět ani z druhé ruky, a tak jsem si od mamky půjčila starší prošívaný kabát. Co na tom, že jsem v něm vypadala, že jdu na výlov rybníka. V covidové době stejně nebylo moc kde dělat parádu. A srnkám v lese je móda fuk.
Co považuju za opodstatněnou vychytávku, je kojící polštář, který ulehčuje spaní v posledních měsících těhotenství a při kojení vám uvolní ruce. Jak jinak, doporučuju probrousit Vinted, je jich tam kotel. Já ho sehnala za 400 Kč, dají se i levněji. A samozřejmě, až nebude třeba, poputuje dále. Toť z těhotenských "nezbytností" vše, žádné zbytečné náklady, žádný zbytečný odpad.
Mimiňácká výbava
Tu čerpáme hlavně z toho, co jsme měli už na první skřítěnku, Theu. Dost z toho bylo z druhé ruky (třeba náš milovaný terénuodolný kočár BabyDesign, sehnaný přes legendární aplikaci LetGo). Z praktických důvodů jsem teď zatoužila ještě po košíku na denní spaní v kuchyni a na balkoně (koupen od kamarádky přes instáč) a druhém spacím hnízdě, aby jedno mohlo být u prarodičů. Původně jsem si ho chtěla ušít, stejně jako to první. Ale pak mi došlo, že kupovat nové látky a trávit nad tím čas není ani ekologické, ani ekonomické. Protože hádejte, co je plné použitých, ale stále krásných hnízdeček? Ano, Vinted. A ještě jsem sehnala parádní tady nedaleko, takže nemuselo ani putovat poštou.
Stejný případ byl i nosící šátek, ten nejstarší způsob péče o mimina. První šátek před dvěma lety jsem měla půjčený od kamarádky, která ho teď potřebuje, tak jsem ho opět koupila na Vinted. Překrásný ptačí LoktuShe, v bezvadném stavu. Snad ho tak udržím, abych ho zase mohla za podobnou cenu prodat. Novou ovšem mám parádní nosící mikinu od slovenské BeLenky, kterou jsem dostala k narozeninám. Když už nové, snažím se aspoň podporovat menší a lokálnější značky.
Co mi ale nedalo, bylo ušití nové muchlací hračky a vystřižení pár flísových ptáčků na kolotoč nad postýlku. Ale na části jsem aspoň využila zbytky látek, co už jsem měla doma. Zbytek hraček protočíme, co už máme, přičemž většinu z toho jsme dostali, a dost zábavy taky nadělají hračky a knížky po nás dvou, které nám rodiče rozumně schovali. A až bude doba sociálně přívětivější, chystám se zase něco navyměňovat s kamarádkami, případně něco vyswapovat. A konečně objevit dětskou sekci místní knihovny.
Po zkušenostech z prvního šestinedělí jsem taky přemýšlela o odsávačce. Ale nakonec jsem si řekla, že uvidím, zda bude potřeba. A ejhle, není, takže i takhle jsem předešla zbytečnému nákupu. Stejně jsem to pojala i s dudlíkem, s vizí, že to tentokrát zvládneme bez něj. Člověk míní, dítě mění. V tomto případě lepší silikonový dudlík než látkový cumel namočený v makovém odvaru, že. Trochu se vyspat prostě není od věci. Co jsme ale po dlouhých uvahách pořídili nové, je autosedačka. První jsme měli půjčenou, ta slouží zase jinde. Ale teď jsme si řekli, že než nevědět, co se s ní dělo, raději koupíme novou a pak ji prodáme dál.
Zadek v suchu aneb plíny vládnou domovu
Tohle je mocné téma, o kterém jsou některé maminy schopné zhádat se do krve. Zvlášť ve fejsbůkových diskuzích. Takže já rozhodně nechci hájit jednu stranu, předem říkám, že chápu diskutérky z obou táborů. Můj úhel pohledu je ale ovlivněn jak ekologickou duší, tak i inklinací k tradičnějším metodám. Schválně, dumali jste taky někdy nad tím, jak to s těmi stále počůranými a pokaděnými miminy dělali v pravěku?
Řecký lékař Soranus z Efezu ve svém díle Gynekologie z 1. století doporučuje, aby dítě bylo zavinuto do "čisté, jemné vlněné látky, která nebude škrtit, dráždit kůži nebo nerovnoměrně stlačovat
Archeologické prameny o tomto tématu mlčí. Podobu mu dávají až antické ikonografické a písemné zmínky. Řecký lékař Soranus z Efezu ve svém díle Gynekologie z 1. století doporučuje, aby dítě bylo zavinuto do "čisté, jemné vlněné látky, která nebude škrtit, dráždit kůži nebo nerovnoměrně stlačovat, a to okamžitě po první poporodní koupeli; vybaleno pak bude po 40-60 dnech". Zavinování dětí známe i z plastik z doby bronzové z Kypru, ze středověkých iluminací či od amerických indiánů. Ano, to je ten dnes stále oblíbený swaddling. Báječné swaddlery, které dítě tak rychle uklidňují, tedy nejsou nic nového pod sluncem. Tři mám teď půjčené od kamarádky a díky nim jsou noci o mnoho klidnější. Ovšem v minulosti zavinování sloužilo i jako způsob hygieny. Otázkou je, jak často se během Soranem zmiňovaných 40 dnů látka vyměňovala a co dětem delší pobyt ve vlastních, no, však víte, dělal. Myslím, že to dost záleželo i na možnostech dané matky. Dostatek textilií v minulosti rozhodně nebyl samozřejmostí, natož v početných rodinách. Navíc, textilie lidstvo používá až od mladší doby kamenné, což je u nás asi sedm tisíc let nazpět. Jak to řešili předtím? Podle etnografických paralel například od Inuitů nebo sibiřských etnik lze dobře využít kousky kožešin, zavinutí do kůže, možností je třeba i mech (o tom se ostatně uvažuje i jako o menstruační pomůcce).
Každopádně nepochybuji o tom, že před vynálezem automatických praček se matky snažily, aby jejich batole zvládalo vylučování co nejdříve hlásit. Dnes se tomu říká bezplenková metoda (Elimination Communication) a dodnes je praktikována mnoha etniky po celém světě. Je založena na komunikaci mezi matkou a dítětem, kdy se matka naučí už u kojence poznat signály, že se mu chce, a nechává ho potřebu vykonat na místo k tomu určené. Je to rozhodně ta nejvíc bezodpadová metoda, ovšem v naší západní společnosti má mnoho háčků. Miminka odkládáme do kočárků a postýlek, a tak je nemůžeme neustále sledovat tak, jako když mají matky své děti celý den v šátku u sebe. Někteří pediatři zase namítají, že dítě zvládá chápat a cítit svou potřebu až od 18. měsíce a tlačit dítě k řízenému vylučování mu může uškodit. No... Slyšela jsem pár výborných zkušeností, sami jsme začali s nočníkem nenásilně dříve, a nemyslím si, že by z toho ty děti měly nějaká traumata. Nicméně já bezplenkovku s úplným miminem rozhodně nezvládám, a tak jsem zvolila následující cestu.
Do začátku s Theou jsem od mamky dostala zásobu 40 klasických bavlněných čtvercových látkovek od XKKO. Byly to ty vysokogramážní, takže po roce a půl usilovného používání jsou stále ve skvělém stavu, takže teď jedou druhé kolo a pak je určitě ještě pošlu dalším dětem. A několik z nich jsem před Vánoci obarvila a použila je k balení dárků metodou furoshiki. Dál jsem si postupně pořídila asi čtvery svrchní kalhotky od Unua (ty fakt doporučuju) a jedny Petit Lulu (ty mi přijdou, že trochu prosakují). Dají se taky sehnat z druhé ruky, ale praním trochu ztrácejí funkčnost, takže pokud je chcete na víc dětí, vyplatí se nové. Na větší batole jsem na noc dokoupila ještě tři chobotové pleny (ty vydrží vážně celou noc), přes ně jedny svrchní vlňáky (ty jsou prodyšné a zároveň díky impregnování lanolinem neprosáknou, hřejou a nesmrdí) a pár vkládacích plen. A hromádku dalších mi půjčila kamarádka. A teď se mi do ruky dostal skutečný poklad. 11 kalhotkových plen Anavy i s vkládačkama. Je to děsná vychytávka, sepnete si to dohromady a na dítě to pak v podstatě nasazujete jako jednorázovku, která se ovšem dá používat znovu a znovu. Žádné žehlení, skládání a motání se do čtverců. Taky to podle toho stojí, takže já na ně vždycky jen toužebně koukala. A nakonec jsem si je asi vytoužila. Půjčila mi je kamarádka, která je dostala a nevyužívá. Prostě zázrak.
Snažila jsem se zhruba dobrat k ceně za látkovací výbavu, kterou jsme skutečně utratili. Je to asi 4500 Kč, přičemž to je na obě děti a část z toho dál prodám. Plus samozřejmě náklady na vodu a energii na praní. U vody jsem se dostala na cca 2000 Kč za tři roky (2 děti, plus s tím často peru nějaké oblečení a pračka je vždycky plná), u energie na cca 3000 Kč (i s občasným sušením v sušičce, které teď absolutně minimalizuju, což velmi šetří energii i peníze). Prací prostředky jsem střídala, od Jelínka až po kombinaci sody, mýdla a perkarbonátu, takže to už dopočítat nezvládnu, ale odhadla bych to tak na 1500 Kč. Takže celkem za plíny na dvě děti jsme na 11 000 Kč, a to by se rozhodně dalo snížit nákupem celé výbavy z druhé ruky. Schválně jsem si spočítala, kolik bych utratila za jednorázovky. Thea si od 18. měsíce říkala i na čůrání, takže už pak byla bez plen, ale i tak to při průměru 7 přebalení denně vychází kolem 4000 plen za období plen. U dvou dětí to pak bude 8000. Vzala jsem tedy průměrnou cenu průměrných plen z DM a dostala jsem se na částku 32 000 Kč! A to nemluvím o jednorázovkách, které jsou alespoň trochu šetrnější. Tam ceny jdou mnohem výš.
Takže ekonomicky je to jasné. Častým argumentem proti látkovkám však je právě to, že plíny přeci nejsou úplně eko, když se perou. K tomuto ovšem proběhlo několik studií (velmi podrobná v angličtině třeba tady), jejichž závěrem bylo, že používání jednorázovek je 2-3krát energeticky náročnější, než u plen látkových. Je jasné, že když je spotřeba několik tisíc plen/dítě, je i mnohonásobně vyšší spotřeba zdrojů (ať už je to bavlna, celulóza či plastové folie, a samozřejmě voda), a také značná spotřeba energie a paliv při přepravě plen, mnohdy přes půl Evropy. Samozřejmě i na látkové pleny jsou potřeba zdroje (na látkovací zásobu se uvádí cca 10 kg bavlny). ale je možné volit takové, které jsou vyrobeny z materiálů z ekologického zemědělství (tedy bez pesticidů a insekticidů, eticky zpracované, a třeba z rychle rostoucího bambusu), čímž stopu přebalovací éry ještě snížíme. Nebo je prostě aspoň používat do roztrhání. A i pak poslouží třeba jako hadr na boty, podlahu nebo mytí oken.
A pak je tu odpad. 4000 nasáklých jednorázovek dá dohromady hádejte kolik? Tunu! To je tuna odpadu na dítě ještě než vůbec začne pořádně mluvit! Současné "eko"značky sice staví na tom, že jejich pleny jsou "biologicky odbouratelné", ale popravdě, kdo z uživatelů je skutečně likviduje v domácím, k tomu určeném, kompostu? Protože do komunálního biodpadu výkaly nesmí, do vermikompostéru je žížalám taky nehodíte, na svůj zahradní kompost ´, kde pěstujete cukety, taky ne. A průmyslové kompostování plen (např. ReDyper) je zatím, ehm, v plenkách. Takže předpokládám, že většina těchto rádoby zelených stejně končí v popelnici. A že by se rychle rozložily pod tunami dalšího odpadu na skládkách? Bez přístupu vzduchu ani náhodou. Krásná ukázka greenwashingu.
A dál tu máme hledisko zdravotní. Pro výrobu běžných konvenčních plen se používá hned několik výtečných chemikálií. První dvě zmíněné jsou prokazatelně toxické pro vodní organismy a mají negativní účinky na lidské zdraví:
oxid chloričitý - k bělení celulózy pro savé jádro
tributyl cín (TBT) - konzervant a dezinfekční prostředek v papírnách
polyakrylát sodný (SAP) - superabsorbent zvyšující savost plen
polyethylen a polypropylen - vnější vrstvy zajišťující nepropustnost
Právě neprodyšnost jednorázových plen je také viněna z dalších negativních účinků na zdraví. Uvnitř pleny totiž dochází k přehřívání, což má vliv na vývoj chlapeckých varlat. Tým pediatrů v Kielu totiž na přelomu století přišel s informací, že mužská varlata potřebují pro správný vývoj nižší teplotu, než je průměrná teplota lidského těla. Objevila se tedy hypotéza, že právě dlouhodobý pobyt v jednorázových plenách může být jednou z příčin zvyšující se mužské neplodnosti. Potvrzení hypotézy bude vyžadovat ještě další mnohaleté studie, nicméně už dnes je jasné, že od 60. let se kvalita a množství spermatu rapidně snižuje a neplodnost stále stoupá.
Verdikt? Látkovky vs. jednorázovky v mnohastranné šetrnosti jednoznačně vítězí.
Ale joo, buďme upřímní. Pak je tu ještě ten čas nad tím strávený. A víte co? Já se třeba na žehlení plen nakonec začala (po prvotním zděšení) vlastně i těšit. Pustím si u toho vždycky nějaký seriál a jsou to chvíle, kdy večer totálně vypnu a nemusím mít výčitky, že ztrácím čas u detektivky. Každopádně uznávám, že je to s jednorázovkama skutečně rychlejší a jednodušší. Samozřejmě jimi nejsem nepolíbená, prvních deset dní po obou porodech jsme taky jeli jednorázovky. A to kvůli nezahojenému pupíčku, který by pod velikou látkovkou nedýchal. Nebo třeba když jsme s půlroční Theou kempovali v Alpách, kde nebyla šance látkovky prát. A i u druhé holčičky, Beáty, určitě přijdou chvíle, kdy na ně zase dojde. A přiznávám, že si občas říkám, jaká by to byla pohoda. Ale mně to za to stojí. A to je asi to hlavní. Do ničeho se nenutit, ale dělat to z přesvědčení, ne z pocitu, že bych měla. Jen tak vám celá tahle udržitelná snaha může dělat radost.
Pokud jste v tomhle díle našli alespoň jeden praktický tip, budu ráda. V tom příštím se podíváme na mimiňácké oblečky, hygienu a kosmetiku a první gastronomické zážitky.
Máte také vlastní ekovychytávky? Podělte se o ně v komentářích!
